sobota 26. listopadu 2016

10 důvodů, proč mě serou beauty youtuberky

Nedá se o mně říct, že jsem nějaký profi sledovač videí, ale zároveň je to trend, který jsem nemohla jen tak zavrhnout (Youtubery jsem měla ráda i  předtím, než byli cool and rich. Takže mi je vlastně všechno odpuštěno.)
Holky přesedlali z "Budeme pomlouvat tu, která na našem posezení chybí" na "Budeme pomlouvat tu couru, co vydala včera nový video." takže to pro společnost přece jen má nějaké pozitiva. Ne, nepochopte mě špatně, já mám ráda Youtuberky! Sama jsem dilča, co by se za kameru nikdy nepostavila, proto vidím respekt víceméně ve všech, jen jsou tu občas takové výjimky (něco jako slabší chvilky), které mě dost serou.
10 důvodů, proč mě
serou beauty youtuberky

sobota 5. listopadu 2016

Jsi hezká, neboj.

Holčičí sebevědomí je něco komickýho.
Fascinuje mě, že půlka sociálních sítí a časopisů nás pobízí k tomu, abychom milovaly samu sebe, abychom si víc věřily a byly samy sebou. A ta druhá část nám radí, jak zhubnout do 7 dnů 5 kg a říká nám, že pokud nemáme aspoň 180 cm a nevážíme pod 50 kg, náš život nemá smysl.  
A pak se chlapi diví, že jsou ženský bláznivý magorky..

Chceme se jen líbit. Ale jak se máme líbit? Musíme vypadat jako ty holky v časopisech. Protože je  rozdíl mezi JE a NENÍ hezká. JE a NENÍ hubená. A slečny v časopisech JSOU hezký a JSOU hubený a kdo nevypadá jako ony, tak prostě už NEJSOU. To je přesně to, co nás učí. A proto se pak ubrečený snažíme vygooglit, jak si věřit a jak si zvýšit  sebevědomí (ještě předtím samozřejmě hledáme všelijaký dietky, ale zjistíme, že nemáme koule na vodu s pepřem nebo na suchar denně.) Máme se smát, máme být šťatné, máme si říkat před zrcadlem, že jsme krásné. Ale proč, když se tak necítíme?

Vždycky jsem chtěla být TA holka.  TA holka, co nemusí nic řešit, TA holka, která vypadá i bez make upu jako bohyně. TA holka, co má vysněnýho chlapa. TA holka, která na sebe nemusí upoutávat pozornost mini sukní, nebo dlohýma řasama a stejně si ji všímají. TA holka, která nezná depky. Jako kdyby byla vystřižená z časopisu a nebo z nějakýho kýčovitýho americkýho filmu. 
No, a tady mě máte. Jsem jeden velkej mess. Můj kluk mi ještě nepřijal ani žádost o přátelství a  když vyjdu občas ven nenamalovaná, lidi tipují, že mám rakovinu. Moje štastnější dny se skládají z toho, že se probudím s menšíma kruhama pod očima, a nebo když se nasoukám do emkovejch kalhot. Střídá se u mě koloběh "Necítím nic, bitchez.""Panebože, štěně! Nebreč! Hlavně. Kurva. Nebreč."  A víte co? Kašlu na TU holku, takhle je mi super. A o tom to celé je. Když nastane ta chvíle, kdy přijmete, jak vypadáte a zjistíte, že byste vlastně neměnili. Nemusíte si nic dokazovat, nemusíte sami se sebou bojovat.  A v ten moment jste nejšťastnějším člověkem na planetě.




středa 28. září 2016

POKÉMONI

„Ahoj, nezajdeme na drink?

„A nepustil bys radši Lure?“

 

Možná teď nebudu moc cool, ale Pokemony jsem jako harant ani tolik nebaštila. Koukala jsem na ně jen v akutních případech, kdy jsem netušila, co s životem, jelikož žádnou jinou pohádku na těch krutopřísnejch čtyřech kanálech nedávaly.
A taky jsem doufala, že tahle "I PLEJ POKEMON GOU EVRRRYDEJ" se mě vyhne obloukem. Ale nevyhnula. Byť i jsem se stala extrémním maniakem jenom asi na 10 dní (pořád jsem ale skoro aktivní hráč), odnesla jsem si mnoho výhod z této hry.

 


Nejen, že potkáte spoustu nových lidí (s kterýma sice moc nemluvíte, ale jste ve stejným týmu, takže jste přátelé), ale můžete i zachránit nevydařený randíčko (A ticho je najednou v pořádku. - teda pokud to samozřejmě hrajete oba.) Dokonce toho i dost ujdete (stále čekám na nějaké ty srdcervoucí příběhy o tom, jak někdo kvůli Pokemon GO zhubnul 30 kg) Jste na čerstvém vzduchu, objevujete nová místa díky pokestopám ve stylu „Co to sakra.. tohle se nachází kousek od mýho baráku? Odkdy? “) Zkrátka nejste zavřeni doma a i přesto, že děláte úplný hovno, to hovno se vyplatí, protože se u toho hejbete víc než za počítačem a prožíváte zvláštní formu dobrodružství. Občas. Jelikož nějací jedinci (Cože? ? Nikdy!) si radši vozí zadek v autě.
„Ježiši, panenko na nebi, ty hraješ to Pokemon go? V Blesku ale psali, že je to nebezpečný!!!“
Pokud jste cestou autem někdy narazili na nějakýho pomalýho kreténa před vámi (a že jich poslední dobou je, co?), můžu vám zaručit, že je to šulin pařící Pokemony. Sorry, ty vajíčka se musí nějak líhnout. Nehledě na to, že už jsou různý Pokekom radary, takže utíkání z výuk jen protože v nedaleké ulici má být ještě tři minuty Bulbasaur je vskutku normální věc.
Takže jestli se furt ještě rozhodujete, jestli tuhle prkotinu hrát, musím vám sdělit, že o nic extra nepřijdete a  pravděpodobně vám tato hra život  nezmění. Pokud teda nemáte z prdele kliku jako třeba moje kamarádka, která si kvůli tomu našla kluka. Suverénně ji Pokémoni našli kluka.. O tom příště. V nějakém lovestory článku. Ale pokud patříte k těm průměrným lidem jako jsem já, Pokemon GO vám přinese jen menší zpestření Vašeho vcelku nudného života a možná drobet nasranosti, že jste přes léto s tou hrou i bez tak maximálně přibrali.

středa 17. srpna 2016

Smolaři se kloužou po banánech

Dneska mi to sluší. Dneska mi to sakra moc sluší. Dokonce jdu i včas! A k tomu piju i zatraceně dobrý kafe. Jo, jen si ještě obleču bundu, abych ji zbytečně nedržela v ruce.. No a v ten moment se opět všechno totálně posralo. Kafe na halence. Kafe ve vlasech.. KAFE VŠUDE!

Nikdy jsem si tu smůlu ani moc neuvědomovala a žila si šťastně svůj na hovno život, až když mi jednou po nějaký úžasný historce, co jsem vyprávěla, kamarádka řekla „Jééžiš, ty jsi ale hroznej smolař.“ Smolař? Proč bych se měla považovat za smolaře? Jen kvůli tomu, že se mi občas hodně často sakra pořád nedaří? Naah...nebo počkat..
Většinou poseru všechno, na co šáhnu. Taky jsem taková ta debilní oběť a vychází na mě jak zkoušení ve škole, tak i třeba pouliční: Jé pardon slečno, že jsem Vám šlápl na brýle a nebo třeba po Vás hodil petku, jiná čubka okolo nebyla.  Mávám na cizí lidi. Říkám divný věci v nevhodnou chvíli. Když mám na sobě světlý oblečení, čirou náhodou musí být všechno zablácený a zvířata musí být NAJEDNOU hrozně přátelský (oh, a abych nezapomněla na kaluže..)
 Znám trapný ticho a když se pokouším napravit situaci nějakým small talkem, dopadne to ještě hůř.(Ahoj. Ahoj. Jak se máš? Dobře. A ty? Já se mám fajn a co ty?)  A haha,  mluvit s někým, kdo se mi líbí, znamená se ho ptát, jaký druh hořčice má rád mezitím co stojím v tý nejdivnější póze a snažím se vypadat hot (To už ale asi není smůla ale vyložený trapčení z paniky .. a z alkoholu) A když vypadám jako největší idiot, nenamalovaná a polomrtvá, tak potkám ty nejzajímavější lidi, u kterých mě sakra štve, že mě viděli takhle.
 Možná je to i mojí zbrklostí a bytím pořád myšlenkami jinde (A NEBO JSEM PROKLETÁ DOPRDELE. ČERNÁ KOČKA. ROZBITÝ ZRCADLO. TADY TO MÁME!)  ale i přesto mi to je jedno. Shit happens. Pokud jsem se narodila jako smolař, tak budu hrdej smolař, kterej nebude říkat, že je smolař. Popravdě nějaké ty vzpomínkové trapasy a následné situace stály za to, na druhou stranu brečet a nesnášet svůj život není taky občas na škodu. Aspoň v tomhle jsem docela optimista. Jsem poučená a smířena s životem. Lepší to holt nebude.

Vážení vychcaní klikaři, pomodlete se za mě... a shořte v pekle.
(ale vyžehlit si to u mě můžete třeba nějakou Vaší výhrou v loterii 3:) 


A smolařům zdar, protože nikdo není smolař a to slovo mě začíná čím dál tím víc srát.





pátek 15. července 2016

10 znaků klasických bitches na Instagramu.

Rozhodně vás to nemá nějak ponížit, jelikož každá z nás je něčím basic bitch. Pokud se vidíš ve všem, jsi totálně provařená a pokud v ničem, tak jsi vcelku origoš borkyně. Každopádně se není za co stydět, jsme všechny stejný čubiny, ať se nám to líbí nebo ne. Enjoy.
 

10 znaků klasických
bitches na Instagramu

neděle 12. června 2016

Dospělá.

Když mi bylo třeba takových 10, pamatuju si, že jsem si říkala, jak lidé v mém současném věku musí mít vše pohromadě a stát pevně na zemi. Haha. Těšila jsem se, až budu taky ta dospělá a samostatná. Budu přesně tak hezká jako ty ostatní holky a budu mít hezkýho hodnýho kluka. No,  tohle všechno je jedna velká sračka.  Jediná výhoda dospělosti je, že už nemusíte chodit nikam tolik zmalovaná, abyste někoho lživě přesvědčovaly, že vypadáte na dvacet.  Ale to asi ani taková výhoda nebude, protože najednou i ta patnáctka vypadá starší a navíc se chová i rozumněji než vy.

Dobře, dospělost je super, nejlepší argument pro rodiče (MAMI, JSME DOSPĚLÁ! MŮŽU SI DĚLAT CO CHCI! UTRATIT TŘI TISÍCE ZA SVÍČKY SE VYPLATÍ!!) a  nejlepší argument pro sebe samu. Ale možná jsem si představovala, že se pravidelně začnu budit v sexy oblečku političky a moje slovní zásoba se několikanásobně rozšíří. Dospělost nám dává jen jistotu, že si můžeme koupit drogy, ale taky že si za to můžeme jít sednout.

Zatím se mi ta opravdová dospělost asi pořád vyhýbá. Kytky pořád nevlastním, ráno chodím spíš spát a když mi kamarádka řekne, že je zasnoubená, zděšeně uteču. 
Nejhorší na dospělosti je asi ta budoucnost, která je čím dál tím blíž a pomalu a jistě nás dostává do cvokárny. Pokud vyhrajeme nad cvokárnou, zkrátka se jen usadíme a budeme plout s proudem. Tak jako každý.  A než se všichni  nadějeme, budeme se houpat na hover křesle, sice po několika botoxech ale stejně zvrásněný zjistíme, že už těch followrů na instagramu tolik nemáme a že celý náš život byl vlastně jen taková iluze dokonalého života. Že jsme přinutili několik lidí si myslet, že máme dokonalý život díky sociálním sítí, i když samy víme, že to tak není a že stojí víc než za prd.


Lidi, máme jenom jeden pokus,
tak to neposerme! 


neděle 29. května 2016

10 věcí, co mě serou na romantických filmech.

Nemám ráda nekvalitní filmy. A teen romantický slaďárny jsou sakra nekvalitní odpad všech odpadů. I tak jsem je viděla všechny. Všechny ty romanťárny se slaďoučkým koncem, a víte co? Občas mě to baví.

Dobře, ženám to musí lézt sakra na mozek (není taky divu, že jsme psycho), ale je to ta nejlepší volba na odreagování, dokonce u toho můžete i usnout, protože vám stačí vidět prvních pár minut a hned víte, jak to dopadne.Navíc občas není na škodu se podívat do toho odlišného světa.  Chci tímto říct, že i když romanťárny nesnáším, jsou mé takové občasné secret pleasure. Nedává to smysl? To je v pořádku.
Každopádně jsem sepsala pár bodů, který mě na romantických filmech serou. Enjoy.

10 věcí, co mě serou
na romantických filmech

Něco pro tebe

10 znaků klasických bitches na Instagramu.

Rozhodně vás to nemá nějak ponížit, jelikož každá z nás je něčím basic bitch. Pokud se vidíš ve všem, jsi totálně provařená a pokud v ničem,...