středa 17. srpna 2016

Smolaři se kloužou po banánech

Dneska mi to sluší. Dneska mi to sakra moc sluší. Dokonce jdu i včas! A k tomu piju i zatraceně dobrý kafe. Jo, jen si ještě obleču bundu, abych ji zbytečně nedržela v ruce.. No a v ten moment se opět všechno totálně posralo. Kafe na halence. Kafe ve vlasech.. KAFE VŠUDE!

Nikdy jsem si tu smůlu ani moc neuvědomovala a žila si šťastně svůj na hovno život, až když mi jednou po nějaký úžasný historce, co jsem vyprávěla, kamarádka řekla „Jééžiš, ty jsi ale hroznej smolař.“ Smolař? Proč bych se měla považovat za smolaře? Jen kvůli tomu, že se mi občas hodně často sakra pořád nedaří? Naah...nebo počkat..
Většinou poseru všechno, na co šáhnu. Taky jsem taková ta debilní oběť a vychází na mě jak zkoušení ve škole, tak i třeba pouliční: Jé pardon slečno, že jsem Vám šlápl na brýle a nebo třeba po Vás hodil petku, jiná čubka okolo nebyla.  Mávám na cizí lidi. Říkám divný věci v nevhodnou chvíli. Když mám na sobě světlý oblečení, čirou náhodou musí být všechno zablácený a zvířata musí být NAJEDNOU hrozně přátelský (oh, a abych nezapomněla na kaluže..)
 Znám trapný ticho a když se pokouším napravit situaci nějakým small talkem, dopadne to ještě hůř.(Ahoj. Ahoj. Jak se máš? Dobře. A ty? Já se mám fajn a co ty?)  A haha,  mluvit s někým, kdo se mi líbí, znamená se ho ptát, jaký druh hořčice má rád mezitím co stojím v tý nejdivnější póze a snažím se vypadat hot (To už ale asi není smůla ale vyložený trapčení z paniky .. a z alkoholu) A když vypadám jako největší idiot, nenamalovaná a polomrtvá, tak potkám ty nejzajímavější lidi, u kterých mě sakra štve, že mě viděli takhle.
 Možná je to i mojí zbrklostí a bytím pořád myšlenkami jinde (A NEBO JSEM PROKLETÁ DOPRDELE. ČERNÁ KOČKA. ROZBITÝ ZRCADLO. TADY TO MÁME!)  ale i přesto mi to je jedno. Shit happens. Pokud jsem se narodila jako smolař, tak budu hrdej smolař, kterej nebude říkat, že je smolař. Popravdě nějaké ty vzpomínkové trapasy a následné situace stály za to, na druhou stranu brečet a nesnášet svůj život není taky občas na škodu. Aspoň v tomhle jsem docela optimista. Jsem poučená a smířena s životem. Lepší to holt nebude.

Vážení vychcaní klikaři, pomodlete se za mě... a shořte v pekle.
(ale vyžehlit si to u mě můžete třeba nějakou Vaší výhrou v loterii 3:) 


A smolařům zdar, protože nikdo není smolař a to slovo mě začíná čím dál tím víc srát.





pátek 15. července 2016

10 znaků klasických bitches na Instagramu.

Rozhodně vás to nemá nějak ponížit, jelikož každá z nás je něčím basic bitch. Pokud se vidíš ve všem, jsi totálně provařená a pokud v ničem, tak jsi vcelku origoš borkyně. Každopádně se není za co stydět, jsme všechny stejný čubiny, ať se nám to líbí nebo ne. Enjoy.
 

10 znaků klasických
bitches na Instagramu

neděle 12. června 2016

Dospělá.

Když mi bylo třeba takových 10, pamatuju si, že jsem si říkala, jak lidé v mém současném věku musí mít vše pohromadě a stát pevně na zemi. Haha. Těšila jsem se, až budu taky ta dospělá a samostatná. Budu přesně tak hezká jako ty ostatní holky a budu mít hezkýho hodnýho kluka. No,  tohle všechno je jedna velká sračka.  Jediná výhoda dospělosti je, že už nemusíte chodit nikam tolik zmalovaná, abyste někoho lživě přesvědčovaly, že vypadáte na dvacet.  Ale to asi ani taková výhoda nebude, protože najednou i ta patnáctka vypadá starší a navíc se chová i rozumněji než vy.

Dobře, dospělost je super, nejlepší argument pro rodiče (MAMI, JSME DOSPĚLÁ! MŮŽU SI DĚLAT CO CHCI! UTRATIT TŘI TISÍCE ZA SVÍČKY SE VYPLATÍ!!) a  nejlepší argument pro sebe samu. Ale možná jsem si představovala, že se pravidelně začnu budit v sexy oblečku političky a moje slovní zásoba se několikanásobně rozšíří. Dospělost nám dává jen jistotu, že si můžeme koupit drogy, ale taky že si za to můžeme jít sednout.

Zatím se mi ta opravdová dospělost asi pořád vyhýbá. Kytky pořád nevlastním, ráno chodím spíš spát a když mi kamarádka řekne, že je zasnoubená, zděšeně uteču. 
Nejhorší na dospělosti je asi ta budoucnost, která je čím dál tím blíž a pomalu a jistě nás dostává do cvokárny. Pokud vyhrajeme nad cvokárnou, zkrátka se jen usadíme a budeme plout s proudem. Tak jako každý.  A než se všichni  nadějeme, budeme se houpat na hover křesle, sice po několika botoxech ale stejně zvrásněný zjistíme, že už těch followrů na instagramu tolik nemáme a že celý náš život byl vlastně jen taková iluze dokonalého života. Že jsme přinutili několik lidí si myslet, že máme dokonalý život díky sociálním sítí, i když samy víme, že to tak není a že stojí víc než za prd.


Lidi, máme jenom jeden pokus,
tak to neposerme! 


neděle 29. května 2016

10 věcí, co mě serou na romantických filmech.

Nemám ráda nekvalitní filmy. A teen romantický slaďárny jsou sakra nekvalitní odpad všech odpadů. I tak jsem je viděla všechny. Všechny ty romanťárny se slaďoučkým koncem, a víte co? Občas mě to baví.

Dobře, ženám to musí lézt sakra na mozek (není taky divu, že jsme psycho), ale je to ta nejlepší volba na odreagování, dokonce u toho můžete i usnout, protože vám stačí vidět prvních pár minut a hned víte, jak to dopadne.Navíc občas není na škodu se podívat do toho odlišného světa.  Chci tímto říct, že i když romanťárny nesnáším, jsou mé takové občasné secret pleasure. Nedává to smysl? To je v pořádku.
Každopádně jsem sepsala pár bodů, který mě na romantických filmech serou. Enjoy.

10 věcí, co mě serou
na romantických filmech

neděle 27. března 2016

Mé zadané kamarádky a já.

Vždycky se najde období, kdy prostě všichni jsou zamilovaní a zadaní, ale víte, co smrdí? KDYŽ TO VY NEJSTE. A víte, co smrdí ještě víc? KDYŽ JSTE SAKRA JEDINÍ.

Být singl je super, můžete si dělat co chcete, líbat koho chcete, jíst si co chcete a hahaha ahoj žiletko my se známe? Ale zas to tak nebudeme přehánět, stojí to za hovno přesně jako když jste zadaná.
Každopádně když se tu najde ta sezóna, kdy mají všechny kamarádky kluka kromě vás, je to vcelku peklo.(Jasně, že to možná ty neznáš, ale vžij se do mé situace!)
 Všechny se sejdete, povídáte si a z ničeho nic dojde na konverzaci o klucích, boom, jste v pasti. Jirka neodepisuje už dvě hodiny, Honza šel radši s klukama na pivo a Marcel.. Marcel je totálně mimo, tudíž o důvod víc, proč na něj  Jana má být naštvaná.. Takže tam jen sedíte, přikyvujete a do pěti minut spořádáte celou skleničku vína.  A pak další.. A další.. Někdo se vás bude snažit zapojit do konverzace ve stylu „Jakto, že furt ještě nikoho nemáš?“ Dobrý pokus, ale příště drž hubu.  CO NA TO MÁTE SAKRA  ODPOVĚDĚT? Snad bude stačit ten zoufalý úsměv aneb "ne, neboj, zbiju tě až za pár minut..
Navíc všechny musí být brzo doma a střízlivé, protože to slíbili svým mužům, takže teď jste tu usazená, opilá, trochu v depce a říkáte si, co tu kurva děláte.

pondělí 7. března 2016

Krámy.

„Ježiš, nemáš ty náhodou krámy?“
Pánové, dámy, kdokoliv, pokud toto řeknete ženě, která krámy má, jste mrtví..A pokud čirou náhodou krámy nemá, jste ještě mrtvější.


Neudělat zkoušky autoškoly je jedna věc, ale neudělat zkoušky autoškoly a mít zrovna krámy, znamená přecitlivělé bulení v parku na lavičce a smrkat si do šály, protože jsem samozřejmě zapomněla  kapesníčky. No a co. Zas taková tragédie to nebyla.  Za všechno totiž může menses. Heh, anebo ne? 
Krámy na tom měly slušnej podíl, protože po příchodu tety Irmy mě rozbrečí dojme i reklama na Old Spice. Všechno je tak neuvěřitelně srdcervoucí, všechno tak moc není fér. Ženský hormony jsou opravdu někdy nadmíru absurdní, hlavně když vzlykám i po pádu gumičky do vlasů na zem. Pak jsou tu ty situace, kdy mě sere úplně všechno. Dejcháš? Dovolil ti to sakra někdo?  CO SI TO KURVA DOVOLUJE NEDÁT SKLENIČKU DO DŘEZU A NECHAT JI VEDLE DŘEZU!!!! ale já mám city, neřvi na mě.. Ženy jsou komplikované ohavné stvoření.
A opravdu třešňička na dortu je, když sedím rozvalená na gauči, při každým menším pohybu umírám, jsem ohavná, napuchlá a přešlá, a najednou v televizi reklama na OB nebo Always ve stylu "Jupí! Konečně jsem to dostala! Život je úchvatný. Veselé krámy všem!!" Hahaha, vy posraní lháři, takhle to nefunguje! Nejsme sice těhotné, ale furt nám matka příroda mohla napsat jen textovku..
Tak veselé krámoviny, dámy.



sobota 13. února 2016

Valentýn: LáZzZzky čas

Neprožívám tenhle svátek. Nekupuju si bonboniéru, nebrečím u zamilovaných filmů ve vytahaným triku a nenaříkám, kdy konečně přijde ten pravý opálený cizinec s tučným kontem. Ani nevypiju celou flašku vína a nezpívám si Krávu od Polákové. A víte proč? Protože mám přítele! Booom! Ne, nemám.
Hahaha... Hahaha.. Byl to vtip.. Haha.. ha.. *CRYING*
Tento rok je docela populární  vyfotit svůj fakáč před valentýnským sortimentem. Nic jinýho nám nezbývá, když tento rok nedávají Padesát odstínů (tím pádem se klan ženských nemůže seskupit do kina a před promítáním kňučet, jak jsou všichni chlapi stejní, obdivovat pana Šedýho a přiřazovat knižní verzi ke kvalitní literatuře.) Jediné, co můžeme, je listovat Facebookem, koukat co dostaly naše zadaný kamarádky ( růže, plyšáky, pandoru.. ty šťastný mrchy..) naříkat, že jsme tak samy a jak nás nikdo nechce a pak opět během roku pomalu a jistě odkopávat každýho chlapa, který se aspoň trochu nepodobá Bradovi Pittovi...